S láskou, Lukov

07.06.2021

Marianu Zapatu jistě není třeba podrobně představovat. Patří k nejoblíbenějším autorkám romantických příběhů současnosti. Přiznávám, že jsem si dosud nenašla čas přečíst její bestsellery Kulti a Rytmus, já a Malychin. Poslední dobou mě však přepadává chuť právě na romance ze sportovních prostředí, a tak když nakladatelství Fragment nedávno vydalo knihu S láskou, Lukov, rozhodla jsem se déle neváhat. Přestože k ní mám jisté výhrady, vím určitě, že do Kultiho a Malychina se brzy pustím také (už je mám doma!). Originalitou si u nich jistá nejsem, ale autorčin vtip a vypravěčský styl si mě získaly.

Anotace: Kdyby někdo požádal Jasmine Santosovou, aby popsala posledních pár roků svého života jediným slovem, určitě by bylo neslušné. Po sedmnácti letech, bezpočtu zlomených kostí a hoře nesplněných slibů tuší, že se její kariéra krasobruslařky chýlí ke konci. Pak ale přijde nabídka od člověka, kterého si posledních deset let představovala padat pod kola rozjetého autobusu. Možná není pozdě některé věci ještě přehodnotit. Včetně názoru na arogantního idiota Ivana Lukova.

Knihu S láskou, Lukov vydalo nakladatelství Fragment 6. května 2021 a žánrově ji řadí do kategorií "YA romantika" a "čtení pro ženy".

Bohužel musím knize vytknout rozsáhlé vnitřní monology a donekonečna se opakující úvahy hlavní hrdinky. Většina románu sestává z toho, jak Jasmine neustále řeší osobní či rodinné problémy a domýšlí si něco, co možná ani není pravda, aby se mohla trýznit a obviňovat... Děje se to na úkor samotných krasobruslařských závodů, na které jsem se těšila nejvíce. Jasmine a Ivan se na ně od začátku intenzivně připravují, ale autorka tyto závody smrskla do posledních cca 67 stran, zatímco předchozích 400 věnovala podrobnému líčení Jasmininých pocitů, trávení času s rodinou, utápění se v neúspěšné minulosti a sbližování s Ivanem.

Má druhá výhrada směřuje k tématu stalkingu, které mohlo být dle mého názoru více rozvedeno. Očekávala jsem, že k něčemu povede a vyvolá dramatický zvrat, ale to se nestalo.

Také mě trochu mrzelo, že celý román je vlastně záplavou předvídatelných klišé. Všichni asi víme, jak to dopadne, když k sobě dva odvěcí nepřátelé pozvolna najdou cestu. Autorka nepřináší nic originálního, nýbrž to, co už tu nesčetněkrát bylo.

Provařený námět nicméně oblékla do slušivého kabátku z osobitého humoru a čtivého stylu. Příběh, který je vyprávěn v ich-formě z pohledu Jasmine, autorka prokládá "esemeskami" dívčiných příbuzných. Ty děj zpestřují a osvěžují. Hlášky Jasmininých sourozenců i její svérázné matky mě skutečně bavily.

Shrnutí: DOPORUČUJI!

Nad románem jsem se nejedenkrát rozesmála a nejedenkrát mi zvlhly oči dojetím či pocitem frustrace, takže rozhodně nemůžu říct, že by na mě nezapůsobil. Navzdory rozsahu a zdlouhavým myšlenkovým pochodům hlavní hrdinky mi četba ubíhala rychle a nestalo se, že bych měla problém se ke knize po odložení zase vrátit.

Prostředí krasobruslení mi vždy připadalo kouzelné – třpytivé kostýmy, dramatická hudba, elegantní a složité skoky! Kdo z nás by tohle nechtěl umět? Román S láskou, Lukov ukazuje, kolik se skutečně skrývá dřiny, času a odříkání za vší tím na pohled takřka přirozeným létáním. Kolika zraněními si člověk projde, kolikrát musí nějakou sestavu opakovat, než si ji doopravdy osvojí, kolik jiných věcí v životě prošvihne, jen aby se mohl věnovat tomuhle náročnému, ale krásnému snu... To si asi málokdo z nás dovede představit. Takže odteď se na krasobruslaře budu dívat s ještě větším respektem a okouzlením. Knížku doporučuji všem dívkám, které mají rády příběhy o překonávání překážek, osobním růstu, o pevných rodinných svazcích, nezlomné vůli a silném přátelství.

Přečtěte si celou mou recenzi knihy S láskou, Lukov na webu Databáze knih.